Airfix MiG-17F Fresco (1:72)

Charakteristika

Plastikový model Airfix A03091 - letadlo MiG-17F Fresco v měřítku 1:72 ke slepení. Stavebnice obsahuje 87 dílků, rozpětí křídel 134 mm, obtížnost 2.

Informace o předloze:

Na konci druhé světové války se vítězné spojenecké národy zoufale pokoušely získat podrobnosti o německých tryskových leteckých technologiích a data z výzkumů vysokorychlostního létání, která by mohly aplikovat při svých nových projektech. S využitím těchto informací a motorových technologií získaných z Británie představil Sovětský svaz v roce 1949 maličký letoun Mikojan-Gurevič MiG-15, jedno z nejschopnějších raných proudových letadel. Přestože se během války v Koreji velmi osvědčilo, Sověti v té době již pracovali na jeho nástupci. Větší a rychlejší Mig-17 Fresco možná budil dojem, že se jedná pouze o rozměrnější variantu jeho předchůdce, ve skutečnosti však šlo o úplně přepracované letadlo, které oproti MiGu-15 dostalo mnoho vylepšení a významně tak posunulo sovětské tryskové technologie kupředu.

MiG-17 byl navržen jako zabiják bombardérů a nikdy se s ním nepočítalo pro letecké souboje, nicméně jeho výjimečná obratnost mu umožnila dosahovat vítězství i nad mnohem těžšími a modernějšími americkými stroji. Americkému letectvu, které si s tímto letounem nedělalo starosti a považovalo ho pouze za modernizovaný MiG-15, přinesla válka ve Vietnamu silné vystřízlivění, když některá z jeho nejmodernějších letadel padla MiGu-17 za oběť, ačkoliv i ten už byl mezitím nahrazen modernějšími modely. Podzvukový MiG-17 byl lehčí a mnohem ovladatelnější než americká letadla, díky čemuž si dokázal připsat vítězství i nad takovými stroji jako F-105 Thunderchief a McDonnell Douglas Phantom. To přimělo Američany v letech bezprostředně následujících po skončení konfliktu k vývoji nových hbitých letounů pro získávání vzdušené převahy.

Odolný MiG-17 se vyznačoval vynikajícím výkonem i snadnou údržbou. Vyráběl se ve velkém množství a od poloviny padesátých let a po celé následující desetiletí se stal standardním stíhacím letounem zemí Varšavské smlouvy, s letadly vyráběnými pod licencí v Číně i Polsku. Protože se jednalo o velmi ekonomické řešení, představoval pro mnoho menších světových letectev atraktivní cestu, jak získat stíhací letadla. Nakonec si ho do svých služeb pořídilo více než třicet zámořských zemí. Paradoxně se i Amerika, národ, proti němuž měl MiG-17 od začátku bojovat, stala domovem velkého počtu těchto letadel. Nejčastěji v rukou soukromých sběratelů, avšak malé množství našlo využití i při různých leteckých testech a cvičeních určených ke zdokonalování bojových technik proti menším, pohyblivějším proudovým stíhačkám. Dva krásně zrestaurované exempláře byly řadu let také populárními účastníky amerických leteckých přehlídek.