Airfix Supermarine Spitfire Mk.Vc (1:72)

Charakteristika

Plastikový model Airfix A02108 - letadlo Supermarine Spitfire Mk.Vc v měřítku 1:72 ke slepení. Stavebnice obsahuje 72 dílků, rozpětí křídel 157 mm, obtížnost 1.

Informace o předloze:

Mnozí považují Supermarine Spitfire za nejslavnější bojové letadlo, které kdy vzlétlo do oblak, i když někteří mohou namítat, že o něčem tak krásném nelze vůbec přemýšlet jako o válečné zbrani. Jednalo se o mnohem komplikovanější letoun než Hawker Hurricane, který byl u RAF jeho předchůdcem, a v době, kdy se v létě roku 1938 dostaly první kusy do rukou peruti č. 19 v Duxfordu, představoval Spitfire vrchol leteckého inženýrství. Tehdy už se také pomalu na obloze sbíhaly mraky předznamenávající příchod války a bylo jasné, že RAF bude potřebovat tolik těchto nádherných letadel, kolik jen bude možné.

„Zářné chvíle“ Spitfiru přišly při neúprosných leteckých soubojích během bitvy o Británii, kde si za čtyři měsíce bojů o vzdušnou nadvládu nad jižní Anglií navždy zajistil pověst ikonického stroje. Stíhací velitelství dokonale využilo Spitfiry po boku početnějších Hawker Hurricanů a úspěšně překazilo Luftwaffe její pokus o vyčištění britských letadel z nebe. Především tak ale odvrátilo bezprostřední hrozbu německé invaze. Poté, co bitva o Británii skončila a členové RAF si stihli trochu odpočinout a doplnit zásoby, byli připraveni pustit se do ofenzivy, pořádat výpady za lamanšský průliv mířené na náhodné cíle a zkoušet Luftwaffe vylákat znovu do boje.

Spitfire se může pochlubit i tím, že se jedná o jediné spojenecké letadlo, které bylo bez přerušení vyráběno po celou druhou světovou válku a také neustále vylepšováno, aby zůstávalo na špici válečné letecké technologie. Naneštěstí pro RAF, hlavní protivník jeho vlajkové lodě, Messerschmitt Bf109, byl také neustále upravován a zdokonalován. Netrvalo proto dlouho, než se Spitfiry při svých výpadech do severní Francie střetly s nejnovější variantou tohoto schopného letounu, Bf 109F. Elegantní a velmi výkonný Bf 109 ‘Friedrich’ se tehdejším Spitfirům více než vyrovnal, a proto i když mělo RAF důležitý vývojový program už naplánován, situace volala po okamžitém řešení.

Výsledný Spitfire Mk.V se stal snad nejúčinnějším „nouzovým“ letadlem, jaké kdy RAF nasadilo do služby. Dokázal spojit vyšší výkon motoru Rolls Royce Merlin 45 s původním drakem Mk.I/II a řadou vylepšení, která už byla připravena pro chystanou budoucí verzi Mk.III, a nejnovější stroj Luftwaffe rázem přestal ve vzájemných soubojích stačit. Díky vyšší výrobní kapacitě podpořené novou továrnou v Castle Bromwich se tyto letouny vyráběly v neskutečném tempu, až se z této provizorní varianty Spitfiru stala nejvíce vyráběná verze s téměř 6500 kusy. Nakonec pronikla na všechny válečné fronty a bojovala nejen na domácím území při obraně vlasti, ale i nad severoafrickými pouštěmi nebo džunglemi dálného východu.

Vytvoření „univerzálního křídla“ typu C znamenalo svým způsobem další konstruktérský triumf, neboť nejenže umožnilo osadit letoun několika různými konfiguracemi zbraní, ale snížilo také náročnost a čas potřebný na výrobu. Navíc posílilo podvozek, jehož hlavní část byla vykloněna trochu více dopředu a pilotům tak zase malinko usnadnila nechvalně proslulé obtížné ovládání Spitfiru na zemi.

Aby se zachovala životnost motoru Spitfirů i v prostředí horkých a prašných leteckých základen, byly některé z nich osazeny vzduchovým filtrem Vokes. Takový přívěsek v přední části pod vrtulí možná dvakrát neprospěl estetickým kvalitám letounu, a dokonce navíc zvýšil aerodynamický odpor, který ubral z maximální rychlosti okolo 30 km/h, zato je však jasným důkazem, že z celkových více než 20 000 vyrobených Spitfirů byly mnohé nasazeny do prostředí, s nimiž se původně nikdy nepočítalo, a dále tím přispěly k trvalému odkazu tohoto velkolepého letadla.